Teorie skopos

Teorie skopos

byla v hlavních rysech formulovaná na počátku osmdesátých let v knize německých translatologů Hanse J. Vermeera a Kathariny Reißové (1), v následujících desetiletích upřesňována a modifikována mnoha teoretiky překladu a je úspěšně aplikovaná v praxi profesionálních překladatelů. Patří k funkčním teoriím překladu, orientuje se tedy na působení cílového textu na příjemce v cílové kultuře. Překládání je v jejím rámci definováno jako translační počínání a pojímáno jako jednání. A každé jednání má spět k určitému cíli, mít určitý účel. Jednání navozuje nový stav, přináší s sebou nový předmět. Translační jednání směřuje k cílovému textu a výsledkem je translát.

Cíl a způsob jeho realizování v translačním počínání jsou předem argumentativně domluveny se zadavatelem zakázky. Přesné zadání zakázky je nezbytnou podmínkou translátorovy práce. Translátor je odborníkem na translační proces, fundovaným znalcem mezikulturní komunikace. Přebírá odpovědnost za optimální provedení zakázky a tím i za translát.

Teorie skopos zásadně mění smýšlení o statutu výchozího textu v procesu translace. „Text je produkt určitého jednání“, napsal Vermeer v roce 1986 (2). To především znamená, že každý text byl zhotoven určitým autorem, producentem, k určitému účelu, v určité době a pro určitého příjemce nebo okruh příjemců. Dále z jeho konstatování vyplývá, že text se stává textem, jestliže ho recipient z určitých důvodů v určité době začne vnímat. Text se v různých situacích a u různých recipientů teprve vytváří. Tradičně byl měřítkem zdařilosti překladu výchozí text, jakmile však začneme text chápat jako „text v určité situaci“, jako text, který v jedné situaci vznikal a v druhé je recipován, výchozí text ztrácí postavení „svatého originálu“. V translačním procesu nestačí text překódovat z jednoho jazykového systému do druhého, cílem je optimálně zprostředkovat zamýšlenou informační nabídku výchozí kultury do kultury cílové. Translace je komplexní jednání, při kterém ve změněných kulturních a jazykových podmínkách, v nové situační funkci vzniká nový text, jehož základním principem je „adekvátnost skoposu“ (3). Nezbytnou součástí procesu translace je analýza komunikační situace zahrnující objektivní faktory výchozí i cílové kultury i translátorovu recepci adresátů.

Jako komunikační jednání je translace určena stanoveným účelem. A tento účel, skopos, je splněn, když si translát zachová zamýšlený účinek, případně působí v souladu se zadavatelovou zakázkou. Překladatelská zakázka je jedním z ústředních pojmů teorie skopos, která je pragmatická, prospektivní, tedy orientovaná vpřed, na cílový text, cílovou kulturu a cílového recipienta. Neexistuje podle ní absolutní, dokonalý překlad, neboť translát je závislý na funkci a jeho účel stanoví překladatelská zakázka. Zásady teorie skopos tak tvoří přirozenou teoretickou základnu práce profesionálních překladatelů a jsou oporou požadavků i hodnocení uplatňovaných překladatelskými agenturami.

(ifv)

(1) Katharina Reiß, Hans J. Vermeer, Grundlegung einer allgemeinen Translationstheorie, Tübingen 1984

(2) Hans J. Vermeer, Übersetzen als kultureller Transferr, in: M. Snell-Hornby, Übersetzungswissenschaft – eine Neuorientierung, Tübingen 1986

(3) Nord, Christiane: Einführung in das funktionale Übersetzen, Basilej, 1993