Soudní překlady ruština | Soudní překlad ruština

Ruština je v České republice třetím nejžádanějším jazykem soudních překladů. Nabídka překladů z/do ruského jazyka naší společnosti tento fakt v plné míře zohledňuje.

Termíny dodání

• Standardní doba vyhotovení jsou 3 dny.
• Soudní překlady z/do ruského jazyka dodáváme i v expresních termínech do 2, 4, 8, 12, 24 hodin od zadání.

 Typy překládaných dokumentů 

• Soudní překlady lze vyhotovit ke všem typům dokumentů.

 Notářské ověření, vyšší ověření, superlegalizace, apostille/apostila

• Zajišťujeme všechny typy těchto ověření.

Účel použití a formální náležitosti soudních překladů

Soudní překlady jsou určené pro oficiální použití, k předložení úřadům, soudům či policejním orgánům, v obchodním styku mezinárodně působících společností, ale i pro potřebu soukromých osob, a to jak v České republice, tak i zahraničí.

Soudní překlad je vždy opatřen doložkou a otiskem kulatého razítka, které osvědčují, že překlad doslovně souhlasí s textem originálního dokumentu. Splňuje tak požadavky a nároky státních orgánů České republiky na předkládání cizojazyčných dokumentů pro účely úředních úkonů, v zahraničí pak podmínky pro předkládání českých oficiálních dokumentů u orgánů dané země. V případě komunikace mezi firmami či soukromými osobami pak zaručuje správnost překladu cizojazyčných dokumentů do mateřského jazyka, což je důležité např. u právně závazných dokumentů smluvního charakteru. 

V závislosti na mezinárodních úmluvách se u soudních překladů provádí i vyšší stupeň ověření, tzv. legalizace či superlegalizace, překlady jsou opatřovány apostilou (apostille), ověřeními příslušných úřadů či soudů.

Zvláštní požadavky na soudní překlady z/do ruštiny

Krátce o ruštině

Ruština je nejužívanější slovanský jazyk. Jako úřední i dorozumívací jazyk carského Ruska se ruština rozšířila po obrovské rozloze východní Evropy a severní Asie a patří dnes mezi pět nejrozšířenějších jazyků na světě. Mluví jím asi 150 miliónů osob v bývalém Sovětském svazu a v dalších zemích (např. Mongolsko, Čína aj.).

Od 10. století se na ruském území spolu s křesťanstvím šířila církevní slovanština a stávala se úředním a spisovným jazykem. Ruština jako lidový jazyk se objevovala paralelně s ní v kronikách, právních a správních dokumentech. Vliv církevní slovanštiny slábl od 17. století, kdy stoupal význam Moskvy a prosazoval se jazyk z jejího okolí. Na začátku 18. století došlo k reformě spisovné ruštiny, včetně úpravy cyrilice na tzv. graždanku. V 19. století došlo k největšímu rozkvětu klasické ruské literatury. V roce 1917 došlo k pravopisné reformě, která mj. opět zjednodušila písmo. Ruská abeceda se též nazývá azbuka.

Ruská nářečí se dělí na jižní, severní a středovelkoruská (základ spisovné ruštiny).

Ruština je flexivní jazyk (ohýbací systém koncovek, skloňování, časování). Typickými znaky ruštiny jsou plnohlasí (volos – vlas), redukce samohlásek, pohyblivý přízvuk atd. Ve slovní zásobě jsou převzata slova zejména z turečtiny, francouzštiny, němčiny a angličtiny.

V dobách studené války se ruština stala hlavním dorozumívacím jazykem zemí Varšavské smlouvy a RVHP, v řadě z nich se povinně vyučovala na školách (např. v Československu do roku 1990). I v zemích nespadajících do sovětského bloku byla ruština nejčastěji voleným cizím jazykem ze slovanských jazyků.

Kvůli svému politickému významu se ruština stala i jedním ze šesti úředních jazyků Organizace spojených národů.