Soudní překlady němčina | Soudní překlad němčina

Němčina je v České republice druhým nejžádanějším jazykem soudních překladů. Její podíl z celkového objemu soudních překladů tvoří téměř 35%. Z tohoto faktu vychází i nabídka služeb naší společnosti.

Termíny dodání

• Standardní doba vyhotovení jsou 3 dny.
• Soudní překlady z/do německého jazyka dodáváme i v expresních termínech do 2, 4, 8, 12, 24 hodin od zadání.

 Typy překládaných dokumentů 

• Soudní překlady lze vyhotovit ke všem typům dokumentů.

 Notářské ověření, vyšší ověření, superlegalizace, apostille/apostila

• Zajišťujeme všechny typy těchto ověření.

Účel použití a formální náležitosti soudních překladů

Soudní překlady jsou určené pro oficiální použití, k předložení úřadům, soudům či policejním orgánům, v obchodním styku mezinárodně působících společností, ale i pro potřebu soukromých osob, a to jak v České republice, tak i zahraničí.

Soudní překlad je vždy opatřen doložkou a otiskem kulatého razítka, které osvědčují, že překlad doslovně souhlasí s textem originálního dokumentu. Splňuje tak požadavky a nároky státních orgánů České republiky na předkládání cizojazyčných dokumentů pro účely úředních úkonů, v zahraničí pak podmínky pro předkládání českých oficiálních dokumentů u orgánů dané země. V případě komunikace mezi firmami či soukromými osobami pak zaručuje správnost překladu cizojazyčných dokumentů do mateřského jazyka, což je důležité např. u právně závazných dokumentů smluvního charakteru. 

V závislosti na mezinárodních úmluvách se u soudních překladů provádí i vyšší stupeň ověření, tzv. legalizace či superlegalizace, překlady jsou opatřovány apostilou (apostille), ověřeními příslušných úřadů či soudů.

Zvláštní požadavky na soudní překlady z/do němčiny

Krátce o němčině

Němčina je západogermánský jazyk na rozhraní flexivního a analytického typu. Užívá ho přes 120 miliónů lidí na celém světě, z toho přes 90 miliónů v Evropě. Je úředním jazykem v těchto zemích:

• Německu (cca 80 miliónů mluvčích)
• Rakousku (7,9 miliónů)
• Lichtenštejnsku (31 000)
• Švýcarsku (4,3 miliónů – spolu s francouzštinou, italštinou a rétorománštinou)
• Lucembursku (270 000 – spolu s lucemburštinou a francouzštinou)
• Belgii v regionu Eupen-St. Vith (110 000 – spolu s úředními jazyky nizozemštinou a francouzštinou)
• Itálii v Jižním Tyrolsku (260 000)

Do roku 1918 byla němčina úředním jazykem i na území dnešního Česka.

Německy dále hovoří menšiny ve Francii (Alsasko a Lotrinsko), Dánsku (region Severní Šlesvicko), Rumunsku, Maďarsku, Polsku, SNS – Povolží, Kazachstán, USA – zejména v Pensylvánii, Kanadě, Brazílii, Argentině, Austrálii, Namibii.

V Evropě je němčina z hlediska počtu rodilých mluvčích považována za druhý nejrozšířenější jazyk po ruštině.

Spisovná němčina se od ostatních germánských jazyků liší změnami v důsledku druhého posouvání hlásek, které bylo uzavřeno ke konci 8. století.

Němčina se dělí na horní (dialekty horní a střední) a dolní (dialekty dolnosaské a dolnofranské). Spisovný jazyk je založen na horní němčině .

V gramatice se rozlišují členy (určitý, neurčitý), čtyři pády u jmen; systém slovesných časů je bohatší než v češtině, ale ve srovnání s angličtinou chybí průběhové formy Slovosled je o něco volnější než v angličtině, ale přece jen má pevné mantinely. Hlavní sloveso stojí na druhé syntaktické pozici ve větě. Typickým rysem němčiny je odsouvání ostatních slovesných tvarů (a také hlavního slovesa ve vedlejší větě) na konec, může se tam sejít i několik sloves najednou.

Starší slovní zásoba byla ovlivněna hlavně latinou a románskými jazyky. V moderní době je patrný silný vliv angličtiny. Výpůjček je přesto poměrně málo, hlavním nástrojem obohacování slovní zásoby zůstává v němčině hojně využívané skládání slov.

Nejstarší písemné památky v němčině pocházejí z 8. – 9. století; jednotná forma se utvářela od 15. století z jazyka dvorních kanceláří a vrcholila v osvícenské a klasické literatuře 18. století. V roce 1898 byla přijata jednotná spisovná výslovnost.

Do roku 1941 se němčina psala převážně variantou latinky – frakturou ( švabachem ) a její psanou podobou kurentem, v současnosti je užívána okrouhlá latinka se spřežkovým pravopisem. Zvláštností je, že podstatná jména se píší velkými počátečními písmeny. Poslední reforma pravopisu proběhla v roce 1998.