Soudní překlady francouzština | Soudní překlad francouzština

Francouzština je v České republice čtvrtým nejžádanějším jazykem soudních překladů. Nabídka překladů z/do francouzštiny  naší společnosti odpovídá tomuto stavu.

Termíny dodání

• Standardní doba vyhotovení jsou 3 dny.
• Soudní překlady z/do francouzského jazyka dodáváme i v expresních termínech do 2, 4, 8, 12, 24 hodin od zadání.

 Typy překládaných dokumentů 

• Soudní překlady lze vyhotovit ke všem typům dokumentů.

 Notářské ověření, vyšší ověření, superlegalizace, apostille/apostila

• Zajišťujeme všechny typy těchto ověření.

Účel použití a formální náležitosti soudních překladů

Soudní překlady jsou určené pro oficiální použití, k předložení úřadům, soudům či policejním orgánům, v obchodním styku mezinárodně působících společností, ale i pro potřebu soukromých osob, a to jak v České republice, tak i zahraničí.

Soudní překlad je vždy opatřen doložkou a otiskem kulatého razítka, které osvědčují, že překlad doslovně souhlasí s textem originálního dokumentu. Splňuje tak požadavky a nároky státních orgánů České republiky na předkládání cizojazyčných dokumentů pro účely úředních úkonů, v zahraničí pak podmínky pro předkládání českých oficiálních dokumentů u orgánů dané země. V případě komunikace mezi firmami či soukromými osobami pak zaručuje správnost překladu cizojazyčných dokumentů do mateřského jazyka, což je důležité např. u právně závazných dokumentů smluvního charakteru. 

V závislosti na mezinárodních úmluvách se u soudních překladů provádí i vyšší stupeň ověření, tzv. legalizace či superlegalizace, překlady jsou opatřovány apostilou (apostille), ověřeními příslušných úřadů či soudů.

Zvláštní požadavky na soudní překlady z/do francouzšiny

Krátce o francouzštině

Prvopočátky vývoje francouzštiny jako románského jazyka jsou spojovány s pronikáním Římanů za císaře Julia Caesara do Galie v letech 58 až 52 před Kristem. Úředním jazykem v Galii se tak stala latina (především ve formě mluvené vulgární latiny). Původní keltské obyvatelstvo se snažilo jazyk svých dobyvatelů naučit, protože jim umožňoval dostat se na dobře placené a respektované pozice úředníků a také získat status římského občana. Původní keltský jazyk Galů přežíval i nadále, a to převážně v mluvené podobě. Tento proces, který se označuje jako romanizace, probíhal od jihu země a rozdíly v nářečích lze pozorovat ještě dnes. Tzv. provençal, nářečí kraje Provence, je svou výslovností velmi podobné italštině.

V pozdním středověku pronikají na galská území Germáni. Latina se postupně vytrácí a přežívá pouze ve formě latiny klasické, která se stala od roku 313 vyhlášením Ediktu milánského jediným jazykem bohoslužeb.

Země je relativně roztříštěná a vyvíjejí se místní nářečí (patois), z nichž nejvýznamnější je nářečí l'Île-de-France. Postupně se utvářejí tři hlavní jazykové oblasti:

• nářečí severu země – la langue d'oïl, označované podle toho, že ano (oui) se v tomto nářečí vyslovuje jako oïl.
• nářečí jihu země – la langue d'oc, označované podle toho, že ano (oui) se v tomto nářečí vyslovuje jako oc.
• nářečí frankoprovensálská – les patois francoprovençals, ve východní oblasti, v okolí měst Lyon, Ženeva a Grenoble.

V roce 496 si francký král Chlodovík bere za ženu burgundskou kněžnu Klotildu a přebírá i její katolickou víru. Tak se katolické křesťanství stává oficiálním náboženstvím Francké říše. Znovu se vrací vliv latiny, která se vyvíjí do různých nářečí.

Ještě v období vlády Karla Velikého se nedá mluvit o francouzštině jako takové. Jazyk, kterým se v té době mluvilo, byl složen z mnoha nářečí a souhrnně jej francouzština označuje jako la langue romaine. Karel Veliký dbal na šíření kultury a vzdělanosti a miloval klasickou latinu. Zakládal školy jak pro obyčejný lid při každé farnosti, tak školy pro vzdělance při každém klášteře, kde se vyučovalo klasické latině. Tato tradice bohužel po jeho smrti zanikla a mnoho škol bylo zrušeno a opuštěno. Z Anglie si pozval mnicha Alquina, jehož úkolem bylo postarat se o znovunalezení pravidel klasické latiny. Ta se stává jediným jazykem vzdělanců a jediným psaným jazykem. Pro tyto účely Karel Veliký vymyslel nové písmo, kapitálky (velká písmena) a karolina (malá písmena).

Po smrti Karla velikého je třeba zemi rozdělit mezi jeho vnuky. Za tímto účelem vzniká Štrasburská přísaha, dokument, který jako první v písemné podobě dokládá podobu staré francouzštiny ( la langue romaine ).

Jazyk, který díky šíření kultury vzniká v období karolinské renesance, se ve francouzštině nazývá la langue franque nebo la langue francienne, tedy základ moderní francouzštiny.

Obnova klasické latiny měla vliv především na slovní zásobu. Vnikají tzv. dubleta, tedy dvě slova různé pravopisné i fonetické formy, která pocházejí ze stejného latinského základu. Příčinou je dvojí podoba latiny. Vulgární latina, kterou používal prostý lid, dala za vznik jednomu tvaru, vznikajícímu přirozenou cestou, a latina klasická, kterou používali vědci, dala za vnik druhému tvaru. Tato slova vznikala uměle a byly jimi vyplňovány mezery ve slovní zásobě, bylo-li třeba popsat nový jev. Např. z latinského hospitale vzniklo přirozeným vývojem hôte (hostitel) nebo hôtel (hotel) a uměle bylo vytvořeno hôspital (nemocnice).

Z francouzštiny pochází více mezinárodních slov, než si všichni myslíme; až 70% slov v dnešní angličtině má francouzský (a zprostředkovaně přes francouzštinu vlastně latinský) původ. Francouzština je mezinárodním diplomatickým jazykem, komunikačním jazykem EU, NATO, OSN a dalších podobných organizací, dnes je však vytlačována angličtinou, díky níž její význam upadá.