Soudní překlady angličtina | Soudní překlad angličtina

Angličtina je v České republice nejžádanějším jazykem soudních překladů. Její podíl z celkového objemu soudních překladů tvoří téměř 50%. Této skutečnosti je přizpůsobena i nabídka služeb naší společnosti.

Termíny dodání

• Standardní doba vyhotovení jsou 3 dny.
• Soudní překlady z/do anglického jazyka dodáváme i v expresních termínech do 2, 4, 8, 12, 24 hodin od zadání.

 Typy překládaných dokumentů 

• Soudní překlady lze vyhotovit ke všem typům dokumentů.

 Notářské ověření, vyšší ověření, superlegalizace, apostille/apostila

• Zajišťujeme všechny typy těchto ověření.

Účel použití a formální náležitosti soudních překladů

Soudní překlady jsou určené pro oficiální použití, k předložení úřadům, soudům či policejním orgánům, v obchodním styku mezinárodně působících společností, ale i pro potřebu soukromých osob, a to jak v České republice, tak i zahraničí.

Soudní překlad je vždy opatřen doložkou a otiskem kulatého razítka, které osvědčují, že překlad doslovně souhlasí s textem originálního dokumentu. Splňuje tak požadavky a nároky státních orgánů České republiky na předkládání cizojazyčných dokumentů pro účely úředních úkonů, v zahraničí pak podmínky pro předkládání českých oficiálních dokumentů u orgánů dané země. V případě komunikace mezi firmami či soukromými osobami pak zaručuje správnost překladu cizojazyčných dokumentů do mateřského jazyka, což je důležité např. u právně závazných dokumentů smluvního charakteru. 

V závislosti na mezinárodních úmluvách se u soudních překladů provádí i vyšší stupeň ověření, tzv. legalizace či superlegalizace, překlady jsou opatřovány apostilou (apostille), ověřeními příslušných úřadů či soudů.

Zvláštní požadavky na soudní překlady z/do angličtiny

Ve Velké Británii nejsou často akceptovány překlady prováděné přes češtinu jako pilotní jazyk (např. překlady z latiny do angličtiny).

Krátce o angličtině

Angličtina je západogermánský jazyk; má však jen 30 % slov germánského původu, zbytek tvoří zejména slova původu románského. Angličtina je považována za druhý nejrozšířenější jazyk na světě. Užívá ji asi 450 miliónů osob. K jejímu postavení jazyka světového obchodu, diplomacie a vědy značně přispěl britský kolonialismus a zejména vznik USA a jejich vývoj v supervelmoc.
Jako mateřština se angličtina používá mimo jiné v těchto zemích:

• Velká Británie (56 mil.)
• USA (200 mil.)
• Austrálie (14 mil.)
• Nový Zéland (3 mil.)
• Irsko
• ostatní země Britského společenství (Commonwealth)

Angličtina je též používána v mnoha zemích jako jeden z úředních jazyků (Indie, Kanada – 17 miliónů, Jižní Afrika – 9 miliónů). Využívá se i jako mezinárodní dorozumívací prostředek mezi lidmi z různých zemí, kteří si navzájem nerozumí.

• Engrish v Japonsku, neboť Japonci velmi špatně vyslovují hlásku L a vyslovují namísto ní R
• Franglais pro spojení francouzštiny a francouzského slova Anglais (angličtina)
• Spanglish pro latinskoamerické přistěhovalce ze slov Spanish English (španělská angličtina)
• Swenglish (Swedish English) pro švédštinu

Neobratná angličtina v podání Čechů, kteří do ní zavlékají českou větnou stavbu a další čechismy, bývá někdy označována jako Czenglish.

 Z historie anglického jazyka

Asi dva a půl tisíce let před naším letopočtem přišli z Evropy do Británie Keltové mluvící keltským jazykem. Na Britských ostrovech se dochovaly zbytky keltštiny - welština, irština. V angličtině samotné se však z keltštiny zachovalo jen pár slov, jako např. Thomas, Thames apod.

Historie angličtiny začíná v 5. století, kdy se v Británii objevily kmeny germánské - Anglové, Sasové a Jutové. Pocházeli z Holandska, Dánska a Německa. Jejich jazyk se nazýval "Englisc" nebo " Old English “, stará angličtina. Z této doby pocházejí slova jako "and, house, man, summer". Stará angličtina byla flexivní jazyk - časovala se a skloňovala. Neměla tolik pádů jako čeština, ale měla koncovky, které během vývoje ztratila. Dnes stejné slovo, aniž změní svůj tvar, může být slovesem, podstatným jménem či přídavným jménem. Angličtina tak snadno přijímá a tvoří nová slova, snadno s nimi pracuje. Zvuková podoba staré angličtiny se velmi shodovala s podobou psanou. Nejznámější dílo psané ve staroangličtině je Beowulf.

S přijetím křesťanství v r. 597 přešly do staré angličtiny stovky řeckých a latinských slov. Mezi lety 750 a 1050 napadli Británii Vikingové. Pocházeli ze Skandinávie a jejich jazyk "Norse" zněl hodně podobně jako dnešní švédština. Seveřané dali angličtině slova jako "get, ski, sky".

Jedno z nejvýznamnějších dat v britské historii a také v historii angličtiny je rok 1066, kdy Normané pod vedením Viléma Dobyvatele porazili anglického krále Harolda v bitvě u Hastingsu. Do Británie přišly francouzské zvyky, administrativa a také francouzský jazyk. Francouzština se stala asi na 300 let úředním jazykem. Angličtinu ale dále používali prostí lidé. Tímto způsobem se germánský a románský jazyk v Británii smíchal a vznikla takzvaná střední angličtina ( Middle English ). Angličtina začala opouštět flexi a přecházet k analytickému typu jazyka (nepoužívá skloňování či časování slov, jejich forma zůstává stejná. Gramatické funkce jsou tedy vyjádřeny pomocí slovosledu).

Vlivem francouzštiny se angličtina stala takovou, jakou ji známe dnes: velký rozdíl mezi psanou a zvukovou podobou, přes francouzštinu přišla další slova z latiny, např. language, parliament, hotel, example.

Angličtina tedy vlastně vznikla ze tří jazyků: němčiny, staré norštiny a francouzštiny.

Od doby Williama Shakespeara (1546–1616) již můžeme mluvit o moderní angličtině ( Modern English ), i když byla stále ještě dosti odlišná od angličtiny, jak ji známe dnes.

V 16. a 17. století, době největších námořních cest a objevů, angličtina "vycestovala" do Ameriky, později do Afriky, Asie, Austrálie a na Nový Zéland. Díky rozšíření právě americké angličtiny se stala angličtina jedním z nejužívanějších jazyků na světě.

V r. 1776, kdy byla vyhlášena nezávislost, žilo v USA 4,5 milionu Američanů a 90% z nich pocházelo z rodin britských osadníků. V té době se britská a americká angličtina příliš nelišily. S vyhlášením nezávislosti se situace začala měnit. Kontakty obou zemí se zmenšovaly. Když byl v roce 1806 vydán první slovník americké angličtiny, bylo zřejmé, že rozdíly se zvětšují. Všechny jazyky se vyvíjejí, proměňují, vznikají nová slova, stará slova získávají nové významy, mění se gramatická struktura. V případě americké angličtiny byl však tento vývoj značně urychlen.

Do angličtiny se dostala nejen slova původních obyvatel, ale přicházely stále nové a nové vlny přistěhovalců z Evropy: z Itálie, Německa, Irska, Skandinávie, střední Evropy. Všechny tyto národy obohacovaly jazyk slovy ze svých mateřských jazyků. Specifickou slovní zásobu dodával místní historický vývoj – angličtina byla jazykem kovbojů, otroků, osadníků, budovatelů železnic.

V dnešní době zase americkou angličtinu ovlivňují španělsky mluvící přistěhovalci ze střední Ameriky a přistěhovalci z jihovýchodní Asie. Tento historický vývoj ozřejmuje fakt, že angličtina obecně má velmi bohatou slovní zásobu, pro každé slovo má mnoho synonym.